"Štěstí tvého života záleží na druhu tvých myšlenek."
Zdroj fotografií - publicdomainpictures.net - wallpapers - google

"Láska je smysl našeho života a jeho jediný cíl."

Vítám vás na svém novém "modrém blogu".
Chci psát o životě, citech a lásce, vztazích, hudbě a kultůře,
radostech i starostech a jiných důležitých událostech...
Na tomto blogu je publikována báseň "Nesnáším loučení"


Můj první "červený blog", http://story-love-elis.blog.cz
bude dále obsahově v podobě, ve které získal mnoho
návštěvníků a všem za přízeň děkuji.
Na červeném blogu je publikována nová 26.část
oblíbeného příběhu "Letní Romance s Borisem"


"Nevadí mi žít v mužském světě, pokud v něm mohu být ženou."

NA TOMTO BLOGU JE NOVĚ ZVEŘEJNĚNO
Nesnáším loučení

"Kdo se bojí lásky, bojí se i života a je ze tří čtvrtin mrtví."

Odběr novinek
Přihlaste se vlevo k odběru novinek, budete upozorněni na nový článek.
Nezapomeňte po přihlášení, u sebe v poště odkliknout potvrzující email.
Vaše emailová adresa zůstane utajena, email jde cestou blogu.cz

"Chceš-li žít, zvykni si na mizerné počasí a nespravedlnost lidí."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Všechny komentáře oplácím.

"Smyslem života není zůstat stranou, ale být milován i nenáviděn."

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem
Autorské právo-zákon č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"V lásce a umění se nedá opisovat, každý se musí vyjádřit po svém."


Romantické video o lásce pro zamilované...
"Vyznanie lásky"
Z důvodů přetrvávajících problémů na blogu.cz s přehráváním
videí, podle dostupných informací je to způsobeno tím, že většina
prohližečů přestala podporovat Flash. Vyjímkou je zatím Opera, kde
video jde stále přehrát a pro toho kdo má jiný prohližeč, dávám na toto
úchvatné video odkaz, můžete si ho přehrát na YouTube, video za to stojí.
https://www.youtube.com/watch?v=bqEN5pe8tPA

Videa nejsou zveřejněna ve formě článku a chybí možnost komentářů.
Komentáře, názory, vzkazy a dotazy pište zde Počet komentářů - 36

"Život je hra. Nezáleží na tom, jak je dlouhá, ale na tom, jak se hraje."


Nesnáším loučení

6. listopadu 2016 v 13:05 | Elis |  Básně

Ve stále trvající časové tísni sáhla do svého virtuálního šuplíčku pro jedno dílko již dříve napsané k jedné velmi citové událostí, je to báseň s názvem "Nesnáším loučení"...


Elis
Nesnáším loučení

Pevně k sobě mne tiskni a líbej ještě chvíli,
zůstaň se mnou, v mém nitru bolest sílí.
Úsměv na rtech, to je kamufláž pouhá,
doba čekaní, bývá pro mne dlouhá.

Smutek drtí a drásá mou duši,
svírá mne až srdce mi silně buší.
Odlétáš a z té dálky se mi hlava točí,
strach, že dlouho tě nespatřím, mne mučí.

Vzpomínky na tvé vzdechy a vášnivá objetí,
vyvolávají v mé duši stesk i návaly dojetí.
Mé velké toužení mou samotu neuhasí,
jen návrat do tvé náruče mne spasí.

Nesnáším smutná loučení a roním slzy,
budu zatím žít s nadějí, že setkáme se brzy.
Nastává podzim a stromy kolem tiše listí ztrácí,
než opadne ten poslední, vrátíš se mi jak tažní ptáci.


https://www.youtube.com/watch?v=iu9WGFNfpN4


 

Nevydařené rande

6. října 2016 v 20:16 | Elis |  Příběhy ze života

Má situace ohledně času se bohužel nijak nezlepšila a jsem nucena znovu sáhnout do svého virtuálního šuplíčku, naštěstí stále plného již dříve napsaných a zatím nikdy nepublikovaných věcí a snad vás tento příběh zaujme a možná i přivede k zamyšlení. Vybrala jsem jeden starší kratký příběh, hodí se do podzimní nálady a nyní jsem si uvědomila, jak ta příhoda byla pro mne důležitá, že můj život je poskládaný z mozaiky všech prožitků a událostí, které mne potkávaly a jak každá z nich mne ovlivnila do budoucnosti a změnila mé názory. To se týká i mužů a toho jaké nároky jsem na ně měla dříve a jak tento příběh mi změnil pohled na vše co se jich týká a co od nich vyžaduji, od té chvíle mne přitahují muži odvážní a bojovní, silní a nezkrotní a samozřejmě i pohlední, takový muž je potom pro mne přímo dokonalý...


Elis
Nevydařené rande

Pod našimi kroky šustí spadané listí, zvednu hlavu a sleduji, jak se jejich další příval snáší k zemi z vysokých korun stromů a krouživým letem pak přistávají téměř tiše na zemi, jeden po druhém se vrší na sebe a s chutí je rozkopávám, baví mne pozorovat, jak se rozletí na všechny strany. "Nechej toho, jsi jak malá!", napomene mne můj milý a stiskne významně mé prsty v dlani, prudce mne k sobě přitáhne a políbí, citlivě vnímám, jak zrychleně dýchá a uvědomím si, že po mne touží, pocítím závan štěstí a přímo taji pod jeho rty. Bože, ze všech kluků líbá nejlíp, být stále v jeho náruči, prolíbala bych s ním klidně celé hodiny, ale je neklidný a spěchá, jeho ústa se vzdálí a zavelí, "Jdeme!" a vykročí k cíli, který zná jen on a docela mrzí mne, že líbání tak rychle skončil, ale nehodlám se polibků dožadovat, určitě se dalších brzy dočkám.

Podzimní den se chýlí ke konci, vše kolem je pozlacené posledními paprsky zapadajícího slunce a barevné listí v nich září všemi barvami červené a žluté, "To je nádhera?!" otočím se k němu, ale jen pokývá hlavou a netuším, jestli je to souhlas, ale cítím, že krása přírody ho nezajímá. Nepřišel ji obdivovat, má jiné zájmy a v té chvíli zahne na téměř neviditelnou cestičku schovanou pod nánosy listí a dál mne mlčky vede k altánku, jednomu z mnoha v této nádherné zahradě a mám z toho divný pocit. Dobře vím, proč ze všech které jsme po cestě míjeli, vybral právě tento, co má široké lavice, asi doufá, že právě dnes vyslyším jeho naléhání, a to se velmi mýlí, na takové sblížení je příliš brzo, dlouho jsme byli jen spolužáci, co po sobě pokukují a spolu chodíme pouhých pár týdnů, kluky si vždy pečlivě vybírám a nikdy nespěchám.

A nerada se nechávám k něčemu nutit a rychle hledám vhodnou výmluvu, co u něj obstojí, nechci ho ztratit, jen chci více času, je krásný a holky z gymplu mi ho závidějí, ale každou další schůzkou je čím dál více netrpělivější. Přesto, že jsem chtěla jít do kina, přesvědčil mne svými polibky, že lépe bude jít se procházet do parku, podlehla jsem a nyní toho lituji, přesto mi srdce zjihne, když se na něj podívám, je opravdu nádherný. Ale chodil s mnoha holkami, ale brzy všechny opustil, asi jak dostal vše, co od nich chtěl, a já se nehodlám dopustit stejných chyb a než si ho připustím k tělu, musím si ho prověřit, jestli za to stojí. Jen se obávám toho, co se stane, až řeknu v rozhodující chvíli to své "ne" a zaplaví mne nejistota, kdyby aspoň promluvil a mohla bych ho opatrně a nenápadně na mé odmítnutí připravit, ale mlčí a kromě šustění listí je všude kolem nás ticho, slunce už zapadlo a obloha ztmavla.

My dva jsme v parku už dlouho samy, zmizely maminky s kočárky, procházející se důchodci i milenci s laviček, park zůstal opuštěný a v tuto hodinu je zasmušilý, podzim se chýlí ke svému konci a k večeru se vždy silně ochladí a temnota zahalí park do černého hávu a tma mne vždy znepokojí. Obávám se, že po mém odmítnutí mne opustí a zanechá mne samotnou, je velmi impulsivní, své chování nepromýšlí a já se ve tmě velmi bojím a vyděsím se představou zůstat na noc v parku. "Neměli bychom se vrátit, za chvílí nebude vidět ani na krok!", zkusím ho přemluvit, ale neodpoví a jen sevře rty. "Vraťme se.", začnu naléhat, "Povídá se, že jak zavřou bránu, na noc pouštějí do parku psi!", varuji ho. "To je blbost, to jsou jen pitomé povídačky!", odpoví, je rozhodnut se od svých úmyslů nenechat odradit a tím mi nedal jinou možnost, než se zastavit. "Co je?!", zeptá se netrpělivě.

Dlouze a toužebně pohlédne k altánku, zbývá k němu jen pár kroků, "Chci z parku pryč, je mi zima!", rychle mu oznámím své přání a vím, že je to chabá výmluva, ale nic lepšího mne nenapadlo a znepokojeně sleduji jeho vítězný úsměv ve tváři, je přesvědčen, že mu neuniknu. Jediným pohybem si mne k sobě přitáhne a těsně obejme, "Neboj, nebude ti zima, já tě zahřeji!", zašeptá mi vzrušeně a rty mi jezdí mazlivě po tváři, dech má horký, oči temné a vzrušující, jenže tím mne v této chvíli neobměkčí, ale tlakem svého těla nutí mne couvat k altánku. "Pusť mne!", vzdoruji, "Neboj!", snaží se mne uklidnit, "Bude se ti to líbit!", přímo horečně mne o tom přesvědčuje v záplavě polibků, tím mne zbaví posledních pochybností o svých úmyslech, ale je mi to k ničemu, není k zastavení a než se naději, jsem v altánku a okamžitě mne složí na hromadu listí.

Zašeptá mi rozvášněně do ucha, že je to znamení, jako by to pro nás někdo připravil, bude to pohodlnější, než na tvrdé lavici, ale můj názor to nezmění, "Přestaň, já to nechci!" snažím se ho zastavit, neodpoví a zpanikařím, když zacítím jeho ruku, jak se pokouší o rozepnutí mého zipsu. Snažím se ho odstrčit, oba mlčíme a jen spolu zápasíme, prudce oddechujeme a podaří se mi odvalit se bokem, ale narazím na něco tvrdého pod listím, k mému zděšení se to hýbe a z hromady listí se vzpřímí postava, je to obrovský chlap, zarostlý, špinavý a drží v ruce hůl. Vulgární nadávky, co vypouští z úst, jsem dosud neslyšela, na vteřinu úděsem ztuhnu, ale podaří se mi postavit se rychle na nohy, ale můj doprovod je rychlejší, "Zdrhej!", zakřičí a jde mi příkladem, jako blesk vyběhne z altánku, vyrazím za ním, ale nemám šanci ho dostihnout, hraje fotbal, je v dobré kondici.

A nedrží se cesty, běží po trávě a proplétá se kolem stromů, vzdálenost mezi námi se stále zvětšuje, nechci ho ztratit z dohledu a očima jsem zoufale přilepena na jeho světlé bundě míhající se mezi křovím, doběhnu ho úplně bez dechu až u brány a k mému překvapení, je zase v dobré náladě. "To bylo vzrůšo, co?!.", snaží se žertovat, ale mně do smíchu není, uvědomím si jednu důležitou věc, že on selhal, "Tys mne tam nechal!", zlobím se, "Křičel jsem, abys utíkala!", hájí se, "Ty si mi utekl, zbabělče!", trvám si na svém, docela mne mrzí, že mne zklamal, opustil mne v rozhodující chvíli a nesnažil se mne chránit. O takového kluka nestojím, má zamilovanost se nezadržitelně rozplývá, domnívala jsem se, když je sportovec, že bude i odvážný, "Chci jít domů!", oznámím mrzutě, "Tak brzo, nic jsme si neužili!", protestuje, "Půjdeme na druhou stranu parku, tam ten obejda nebude.", slibuje, nechce se vzdát naděje, že něco mezi námi bude, ale má smůlu.

Zavrtím odmítavě hlavou, "Co jsem zažila, mi už stačilo!", trvám si na svém a ohlédnu se, stromy se topí ve tmě, rozeznávám jen nejbližší kmeny a keře, zmocní se mne strach, ve tmě vnímám skryté nebezpečí, není na světě síla, která by mne donutila se vrátit. Navíc když vím, že můj "rytíř", je mi na nic, silně zatoužím být, co nejdále od tak nebezpečného místa, může tam být více bezdomovců nebo jiných problémových lidí a není mým zvykem zbytečně riskovat a vykročím k bráně, podívám se průchodem ven z parku, ulice je osvětlena, tam se už bát nemusím. Jen se musím zbavit tohoto naléhajícího kluka, co myslí jen na jedno a stále to na mne zkouší, "No tak, půjdeme, neboj se, dám na tebe pozor?!", to mi bezostyšně slibuje ten, co už jednou selhal, pozorně na něj pohlédnu, je velmi pohledný, ale to pro život nestačí, od toho, kdo má být mým klukem čekám mnohem víc.

On to ještě neví, ale v této zkoušce co mu osud připravil, neobstál a už mne nezajímá, tato událost plná strachu mne změnila, od této chvíle pro mne vzhled přestává být tím nejdůležitějším, co u kluků budu hledat, krása se musí snoubit i s jinými vlastnostmi, to mi už nikdo nevymluví a chci kluka, se kterým se nebudu bát a ve všem mu mohu důvěřovat. "Běž si sám, já jdu domů!", prohlásím nesmlouvavě, ale rychle ke mně přistoupí, "Přece si nenecháme zkazit rande smradlavým bezdomovcem?!", vyhrkne a cítím, že je velmi roztrpčený, "O bezdomovce nejde, jde spíše o tebe!", naznačím jeho problém a doufám, že mu to dojde. Rozhodí ruce, "Co jsem udělal?!" zeptá se zmateně, "Právě, že si neudělal nic z toho, co jsi měl!", řeknu krátce, nechce se mi nic vysvětlovat, "Doprovázet mne nemusíš, chytnu si dole tramvaj!", podívám se naposledy do očí svému už bývalému příteli a rychle odcházím, nechci mu dát příležitost k dalšímu přemlouvání, tohle rande se nevyvedlo a bylo naše poslední.

Setkání v čase

5. září 2016 v 19:33 | Elis |  Básně

Nic nového nestíhám psát, musím dokončit pro červený blog další díl "Letní romance s Borisem" a mám spoustu jiných soukromých i pracovních záležitostí, kterým musím věnovat čas, proto jsem sáhla do šuplíčku mezi dříve napsaná dílka a vytáhla jednu báseň...

O šikaně

Všichni jistě víme, jak to chodí na škole a jak to někdy bývá pro někoho kruté, kdo správně mezi ostatní nezapadne a nikdo z nás proti tomu nezasáhne a možná si pomyslíme, že ten nehezký kluk za to nestojí, abychom si kvůli němu nadělali problémy. Tak jen přihlížíme a předstíráme, že se nic neděje, že je to legrace a snažíme si nepřipustit, že se děje něco velmi zlého a jsme toho součásti, i když naše ruka násilí se nedopustila, stejně jsme vinni. V tom věku si neuvědomujeme, jak každý člověk je svým způsobem jedinečný, i když nesplňuje naše představy účesem nebo oblečením a má jiné zájmy, měli bychom začít uvažovat, že právě tím, že je jiný, není tuctový nebo podbízivý, tak je výjimečný a jedinečný a jednou může ohromit celý svět.

Jen tak pro potvrzení mých slov připomenu geniálního zpěváka a šoumena, muže s nejkrásnějším hlasem na světě, všemi obdivovaného, slavného a nesmrtelného Freddieho Mercury, který v dětství a ve škole čelil tvrdé šikaně a všichni se mu posmívali. Jeho spolužáci na něj vzpomínají jako na tichého samotáře, který se stále držel bokem a všechni spolužáci zažili ohromný šok, když se stal slavnou a velkou světovou hvězdou. Nechápali jak je to možné, protože prý tam byli jiní a lepší kluci, mnohem zábavnější, tak promluvili bývalí Freddieho spolužáci, už dospělí muži, kteří stále nic nepochopili.

Stala se mi podivná příhoda, po letech jsem se náhodně potkala s bývalým spolužákem, neviděli jsme se od maturity a v první chvíli jsem nevěděla, kdo se to ke mně hlásí, až pozorný pohled do jeho oči, ve mně probudil poznání. Byl to kluk, co mezi nás nikdy nezapadl a stával se terčem šikany a bohužel i hodně holek se do toho zapojilo, tenkrát netušili, co z něj vyroste za krasavce a bude mít tak úspěšnou firmu. Ale minulost se nedá změnit a nejde zapomenout a to co zažil, bylo pro něj neúnosné, zůstala v něm bolavá rána, která se stále nezhojila a tenkrát ještě nehodlal nikomu odpustit. A já to chápala, ale později jsme se sblížili, vzal mne na milost, snažil se na to zlé zapomenout, ale to první setkání s ním mi na dlouho zůstalo ležet v hlavě, udělal na mne vším velký dojem a tak jsem ten zážitek zveršovala a snad se vám to bude líbit...


Elis
Setkání v čase

Málem ho nepoznávám, neviděla jsme ho dlouhé roky,
z jeho změny jsem bez dechu a nevěřím svým očím,
už není tím bázlivým chlapcem chodícím tichými kroky,
vůbec nechápu tu záhadnou proměnu a zaraženě mlčím.

Býval to smutný, nesmělý a podivný kluk z naší třídy,
zdál se nám všem moc ošklivý a holky se mu smály,
kluci ho mlátili a vždy s chutí ho hnali nahoru na schody
a on se nikdy nebránil, jen jeho oči v záplavě slz tály.

Nyní je tak nádherným mužem, že mi srdce v těle buší,
před jeho vábivou mužností se mi nedostalo včas varování
a svým nečekaným kouzlem zcela očaroval i mou duši,
jen mne trápí velké obavy, že už nebude pro mne k mání.

Marně přemýšlím, kde a jak získal svou čarovnou krásu,
zatoužím ho pro sebe mít a očekávám pozvání na kávu,
mírně se usmívá a šedomodré oči má plné zářivého jasu,
ale jen mlčí, tak z nouze navrhnu posadit se na trávu.

V pohodlí a s nostalgií zavzpomínáme na staré dobré časy,
to odmítne a prudce hlavou vrtí a jen na místě dál stojí,
přesto připomenu dobu, kdy nosíval rozcuchané vlasy,
slyší to nerad, vzpomínka ho zranila a řasy se mu chvějí.

A mne drtí podivný pocit, že něco významného očekává,
možná chce slyšet mou omluvu, ale já mu nikdy neublížila,
vyslovím to nahlas, ale nesouhlasně a velmi smutně se dívá
a naléhavě se mne zeptá, proč nikdy jsem ho nebránila.

Neznám odpověď a on po chvilce prohodí, že už musí jít,
pohladí mou tvář dlaní a zašeptá, že jsem ještě svůdnější,
mlčím, jsem z toho v úžasu a vím, že v noci budu o něm snít,
sleduji, jak odchází, z kluků co znám, je nyní on ten nejkrásnější.


Poslechnětě si nádhernou písničku od Freddieho Mercury
s názvem "Friends Will Be Friends"...

https://www.youtube.com/watch?v=gCVt-Oi1nSU


 


Láska po francouzku

21. srpna 2016 v 17:21 | Elis |  Láska po francouzku


Elis
Láska po francouzku - 1. část

Slastně se protáhnu na měkké posteli, jsem nahá a obrátím se na bok, vidím, že muž mého srdce stále spí, přejíždím obdivným pohledem jeho krásné, urostlé tělo, má to v genech, posilovny nenavštěvuje, ale i tak je nádherný, přestože je nyní znavený. Včera jsme to s popíjením přehnali, slavili jsme roční výročí našeho seznámení i to že poprvé jsem konečně přijela za ním, vypili jsme hodně vína a byl to výjimečný večer, o to vášnivěji jsme se na terase, na rudé, kožené pohovce milovali a vše začalo chtivým líbáním. Potom mne bleskově svlékl a jako muž se překonal, byla to úplná symfonie milování, snažím si vybavit znovu vše, co mi dal zažít, jak se mé tělo pod doteky jeho horkých dlaní nedočkavě rozechvělo, z každého laskání jeho prstů se v něm spouštělo vlnobití bouřlivých i slastných pocitů.
Silné prožitky stále narůstaly a z jeho polibků se mi dech tajil, vjemy i smysly byly vydrážděné a vybičované až k hranici snesitelnosti, ztrácela jsem nad sebou vládu ve chvílích, kdy jeho ústa se dotýkala mého klínu, rozkoší jsem hlasitě sténala. Rozbouřené city i prudké přílivy vášně se prodíraly mým tělem až na kůži, měla jsem pocit, že vše, co tak silně prožívám, ze mne jako gejzír tryská až k noční obloze nad námi, plné třpytících se hvězd, bylo to nádherné a nebylo už možné dál zadržet neutišitelnou vášeň. Rozrůstala se ve mně a ve chvíli kdy si mne láskyplně bral, zmocňovala se každé mé buňky, každého mého nervu a krev se ve mně vařila, vše vibrovalo a blažené sténání přetínaly naše výkřiky slasti, tělo bylo napnuté, nehty jsem zatínala do jeho kůže a drásala jeho ramena a záda.

Bylo to k nevydržení, stala jsem se zajatcem své touhy, málem jsem chvílemi ztrácela vědomí, vše ve mně spělo k jednomu bodu, v slastných záchvěvech jsem očekávala vyvrcholení, nejkrásnější pocit, co může žena jen s mužem prožít v jeho náruči. Pevně jsem stiskla víčka a hluboce prociťovala, jak se začínám vznášet vzhůru, byl to neskutečný, úchvatný prožitek a závratný pocit, že spolu vystoupáme až ke hvězdnému prachu a zaslechneme vyzvánění všech nebeských zvonů. Jejich zvuk vždy jen přerušil prudký vzdech a naše výkřiky, v té chvíli jsem se cítila více mrtvá než živá, na hranici mezi tím, vším udolaná a s hořícím tělem jsem naslouchala vzrušenému šumění krve, doznívajícím ozvěnám našeho sténání a poslední prudké výkřiky se ještě stále chvěly vzduchem.
Povolil paže a zemdleně na mne nalehl, jeho zrychlený dech mi vířil vlasy kolem ucha, pot z jeho zvlhlého čela mi kapal do tváře a chutnal slaně, ale můj Francouz je sladký i svůdný muž, skvělý a starostlivý milenec, vůbec nevím, kdy mne ve spánku přenesl do postele. Jen je velmi žárlivý, ale to k lásce patří, muž co nežárlí, opravdově nemiluje a různé důkazy lásky vždy od mužů vyžaduji, jen krásná slovíčka mi nestačí a on mi dá vždy to, co právě potřebuji, jako by četl mé myšlenky. Je prostě úžasný a s láskou se na něj zadívám, jeho voňavá kůže je hladká jako samet a leskne se ve slunečních paprscích, pronikajících oknem do pokoje, slunce je již vysoko, už dlouho jsme mohli být na pláži a užívat si mořské vlny a hrátky v nich, které mi včera sliboval a tak barvitě popisoval.

Toužím být raději na pláži, než v letním domě jeho rodičů, mám stále obavy, že sem přijedou, i když mi Julien tvrdí, že už dlouho svůj letní dům nevyužívají, tak snad to tak i bude, ještě se nechci s nimi setkat, na to se vůbec necítím. Nakloním se k němu, "Miláčku, probuď se!, zašeptám do jeho ucha, pootevře oči a vypadá velmi sexy, je tak nádherný, až se mi sevře srdce, "Juliene vstávej, chci jít ven.", snažím se ho jemně zcela probudit. Ale nespokojeně jen něco zamručí, pořádné odpovědi se nedočkám a obrátí se ke mně zády, chce dál spát, no jak chceš, pomyslím si dotčeně, můžu se zatím venku porozhlédnout sama. Sklouznu z postele a navléknu na sebe světle zelenkavé a lehoučké šaty, mají kratičkou sukýnku s rozparky, hodí se na pláž, živůtek jsou jen dva pruhy látky, které se snaží skrýt má ňadra a pevně je zavážu vzadu za krkem, pod dlouhými vlasy a potichu vyjdu z pokoje.
V hale se podívám do zrcadla, spala jsem asi celou noc na zádech, to bude tím vypitým alkoholem, jinak sebou ve spánku dost házím, ale dnes je mé líčení očí a tváře je netknuté, jen si prsty prohrábnu vlasy a mohu jít okamžitě ven a tiše otočím klíčem v zámku. Rozevřu dveře dokořán a seběhnu dolů a zůstanu stát na posledním schodě, slunce pálí a rozhlížím se zvědavě kolem, neznám okolí, neznám sousedy a nikoho ani nevidím, všechno působí opuštěně, ale okna jsou otevřená, na terasách vidím lehátka i slunečníky, dokonce někde tiše hraje hudba, tak kde tedy všichni jsou. Že by na pláži u moře, podívám se směrem k útesu a namířím si to k němu přímo mezi domy a zídkami od zahrad, jak se blížím, zahlédnu, že kraj útesu je obehnán zábradlím, asi metr od jeho kraje a není vidět přímo pod sráz, nemohu si pláž pořádně prohlédnout.

Ale ten cípek pláže co zahlédnu, mi stačí k poznání, že je tam žlutý jemný písek a jsou tam i lidé a mám nutkání přelézt zábradlí a spatřit pláž v celé kráse, ale zabrání mi v tom strach z výšek a může to být nebezpečné, kvůli něčemu tady to zábradlí jistě bude a zkusím jít dále. Cestička kolem útesu vede s kopce a mám štěstí, zábradlí končí, útes je tady mnohem nižší a zvědavost je silnější než obavy, nakloním se, opatrně se rozhlížím a pozoruji, jak moře omývá okraj pláže, pění a tříští se o několik velkých shluků balvanů i ostrých výčnělků skal, čouhajících z moře. Najednou zahlédnu něco krásného a romantického, po písku v místech kam ještě dosahují vlny, kluše nádherný bílý kůň, jeho dlouhá hříva vlaje, i muž sedící na něm má polodlouhé vlasy a je do pasu nahý, při každém nadskočení se mu rozvíří vlasy kolem hlavy.
Zůstávají za nimi kulaté stopy kopyt v mokrém písku, ale dlouho nepřežijí, jazyky vln je okamžitě smažou a po chvílí pláž vypadá netknutě, jako by kůň s jezdcem tady nikdy nebyl, snad to byla jen vidina z jiného světa a rozhodnu se o tom přesvědčit, na vlastní oči. Musím se dostat dolů na pláž, jen nevím jak, rozhlížím se po útesu a spatřím divnou konstrukci, spěchám k ní, pevně se přidržím a nahlédnu dolů, ke skále je připevněno kovové kulaté schodiště, z hloubky se mi zatočí hlava. Ale je to jediná možnost, jak se dostat na pláž, plna obav s povzdechem vstoupím na první schod a objímám pevně kovový sloup vedoucí středem schodů, pomalu sestupuji dolů, trvá mi to dost dlouho, jakoby schodiště bylo nekonečné.

V poslední třetině zůstanu stát, rozhlédnu se kolem, je tady dost lidí, jsou různě ve skupinkách a s překvapením zjistím, že všichni jsou nazí, je to nudistická pláž a já s tím nemám problém, ale Julien by mne asi zabil, kdyby mne tady našel svlečenou, mezi tolika muži. Budu muset jít jinam, s tímto rozhodnutím sestupuji rychle dolů a oddychnu si, když se mé nohy zaboří do teplého písku a rychle si zuji střevíčky, ale můj sestup po schodech vzbudil pozornost několika mužů, spíše ještě kluků, rozvalují se na osuškách a nestoudně na obdiv vystavují svůj klín. Viděla jsem dost nahých mužů, ale teď cítím, že se červenám, tohle je něco jiného než nahota při milování, snažím se nedívat a rychle odejdu co nejdále a zamířím přímo k moři, vane od něj čerstvý chladivý vánek a pohrává si s mými vlasy.
Najdu si na rozhraní moře a pláže mezi všemi kameny jeden hladký balvan, posadím se, nohy si nechám omývat šplouchavými vlnkami a zadívám se do dálky, dovolím myšlenkám volně proplouvat mou myslí a přemýšlím, jestli jsem neudělala chybu, že jsem jen tak odešla z domu. Náhle zaslechnu zvláštní jemné cinkání, podívám se tím směrem, jezdec na bíleném koni se vrací, domnívám se, že to cinkaní asi způsobují kovové části postroje a rychle otočím hlavu zpět k moři. Nechci na muže zírat, ale on se u mne zastaví a pozdraví, "Dobrý den, mořská vílo!", řekne příjemným hlasem, odpovím na pozdrav a zeptám se, "Jak jste mne to oslovil?". Chci se ujistit, že jsem dobře rozuměla, ještě si v této řeči nejsem vším jista, "Nazval jsem vás mořskou vílou!", usměje se, "Úplně jste mne okouzlila, sedíte na kamenech, nohy vám líbá moře a ve větru vám jako závoj vlají vlasy, tím vším mi ji připomínáte!", vysvětluje s dalším krásným úsměvem na rtech.

Nevím, co na to odpovědět, tak jen přikývnu, že to beru na vědomí a otočím od něj hlavu, vrátím se k pozorování moře, ale muž se tím nenechá odradit, "Neznám vás, jste tady nová, že?", vyzvídá a to mi není příjemné. Jen znovu přikývnu a pátravě se na něj zadívám, má modré oči a platinově světlé vlasy, možná jsou do tohoto odstínu vyšisované sluncem, jeho kůže je bronzově opálená, tráví na pláži hodně času. "Ano, jsem tady nová.", potvrdím jeho domněnku, "Myslel jsem si to, když jste se nesvlékla, ale tady je nudistická pláž!", upozorní mne, "Ale já jsem od těch lidí daleko a nedívám se na ně!", bráním se. Mám divný pocit, že mne bude nutit se svléknout, "To sice jste, ale nudistická pláž sahá až tam, k tomu shluku kamenů!", rychle se podívám znepokojeně směrem, který naznačuje prstem, je to daleko, pomyslím si mrzutě.
Sklouznu z balvanu a postavím se mu čelem, "A kdo jste vy, správce pláže?", zeptám se ironicky, "Ne jsem majitel, ta pláž mi patří, ale nechávám ji otevřenou i pro veřejnost, pod jednou podmínkou, každý musí být nahý, i vy se musíte svléknout!", usměje se. Chápavě přikývnu, nic jiného jsem od něj nečekala, ale co teď, možná ho umluvím, nechci se vzdálit od schodiště, musím se vrátit domů, než se Julien probudí, ale muž seskočí z koně dříve, než si stihnu promyslet, jak ho přesvědčit, aby mi dal výjimku. Drží v ruce uzdu a prudce ke mně přistoupí, polekám se a couvnu dozadu, je úplně nahý, nemá plavky, jezdí nahatý i na koni a pohledu na jeho intimní partije se nevyhnu, oči si nedají poručit, je tam pečlivě vyholený a pěkně vyvinutý, podle toho jak se tváří, je si toho dobře vědom, Bože, kam jsem se to dostala, pomyslím si.

❤❤❤



Haló lásko

13. srpna 2016 v 20:28 | Elis |  O mužích a ženách


Stále bojuji s nedostatkem času a navíc jsem přišla o invenci, opustila mne múza a vůbec mne nenapadá, o čem bych měla psát. Mám výčitky, že jsem na tomto blogu už dlouho nic nepublikovala a tak z nouze přidám zase něco ze života, co jistě znáte ze své vlastní zkušenosti. Milý je od vás daleko a jediným spojením mezi vámi je telefon a lásku je nutné za všech okolností stále utužovat, připomínat se a ověřovat si, že ten druhý na vás pořád myslí. Protože jak se říká, sejde z očí, sejde z mysli a podle mne by to vždy měl dělat muž a pořádně se snažit, proto nikdy nevolám jako první a než zvednu telefon, dávám si na čas, trocha nejistoty muži neuškodí, právě naopak a tento rozhovor proběhl před pár týdny...

Elis
Haló lásko

"Haló lásko, proč ti tak dlouho trvá, než zvedneš telefon, kde jsi byla!!!
Tady a kde jinde bych měla být, to mne zase podezíráš!
To přímo ne, ale je to divné, dobře víš, že vždy volám přibližně ve stejnou dobu, ty na mne vůbec nemyslíš?
A co naznačuješ tím, že je to divné, nerozumím ti, ale myslím na tebe stále!
Jak to mám poznat, když si ani nevzpomeneš, v kolik hodin budu volat!!!
Co po mne vlastně chceš, to mám sedět u telefonu, abych ho mohla okamžitě zvednout?!
No to ne, ale můžeš se zdržovat poblíž a být trochu rychlejší, jinak se polekám a napadne mne, že nejsi zase doma!
Jaké zase, to se stalo jen párkrát a bylo to z pracovních důvodů. To jsem nemohla odmítnout a nezačínej s tím, už mne nebaví to dokola poslouchat!
Tak se nezlob, dělám si starosti a moc se mi po tobě stýská, chtěl bych být s tebou a hádej, co bych právě dělal, být u tebe.
Nevím, asi to co děláš obvykle. Ale nebudu hádat, raději mi to vyprávěj.
Objímal bych tě a vychutnával si tvá ústa, líbal tě a zakusoval se lehoučce do tvého krku a jazykem přejížděl po tvé kůži a tvé ouško nasál mezi rty, líbilo by se ti to?
Bylo by to příjemné, a co bys dělal dál?!
Vysvlékl tě ze župánku a rukou ti zajel do klína, abych věděl, jak moc mne chceš a odnesl tě na postel, položil na záda a pomaloučku ti stáhl kalhotky a serval bych z tebe podprsenku, nesnáším rozepínání těch pitomých háčků.
Ale to bys mi ji zničil!
To nevadí, koupím ti novou a nepřerušuj mne.
Dobře miláčku, nebudu a poslouchám.
Představuj si, že klekl bych si nad tebe a nepřestával tě líbat, jazykem přejížděl po tvých rtech až by pronikl do tvých úst a sál bych tvůj jazyk a potom pomaloučku se po hrdle ústy blížil k tvým ňadrům, svíral bych je v dlaních a špičkou jazyka obkroužil bradavky a nasál je do úst a lehoučce je skousnul…
Proč ses odmlčel, rychle pokračuj!!!
Nevím, jestli mám, nechci tě příliš vzrušit, když nejsem s tebou, aby si zítra nepodlehla, některému z těch nadrženým chlapů, co máš kolem sebe.
To se nemusíš obávat, víš přece, že miluji jen tebe, tak mne nenapínej a povídej!
A co chceš ještě slyšet?
Všechno do nejmenších podrobností!
Ještě zvážím, kolik ti toho povím, zatím poslouchej! Zlíbám tvá ňadra a údolíčkem mezi nimi se prolíbám na tvé bříško a ústy skončím v tvém klínu, moc mi chutnáš lásko moje a to je pro dnešní večer všechno, to ti musí stačit.
Nééé, pokračuj!!!
Už opravdu ne! Slova jsou na nic, zítra už budeme spolu, všechno ti dám prožít. Ne aby si na sebe sahala, to mohu jen já, to dělají ženské, co nemají chlapa, ale ty máš mne! Budu už končit, dobrou noc lásko, brzy se uvidíme, moc se těším.
Dobrou noc miláčku, zítra tě budu čekat."


Odpusť mi prosím

27. července 2016 v 15:09 | Elis |  Básně

Zase můj věčný nepřítel "čas" maří moje plány, nic nestíhám a dávám v této chvíli přednost příběhu "Letní romance s Borisem" a upravuji jeho pokračování k publikování na svém druhém blogu a proto jsem se rozhodla na tomto blogu pro zveřejnění již dříve napsané básně. Je na téma lásky ke dvěma mužům, stává se to a pokuste se vcítit do situace, kdy se ve vašem životě vyskytnou dva úžasní muži a vaše srdce si neví rady, city hoří na obě strany, milujete oba a nemůžete si vybrat. Dostanete se do role přelétavého motýla, který léta z květiny na květinu a neví, který nektar je pro něj ten pravý a vše se ještě více zkomplikuje ve chvíli, kdy se ti dva o sobě dozví a nastanou velké problémy, o kterých se vám do té doby ani nesní. Myslíte na nejhorší a obáváte se, že poteče krev a to vás nutí k uspěchaným rozhodnutím a zákonitě uděláte chybu a tak musí následovat změna a zase další atd., proto podobný obsah, ne tak vzletný jako v básni, ne psaný, ale ústně vyslovený, jako mou úlitbu s určitým odstupem postupně uslyšeli oba muži. Můj návrat akceptovali a svou náruč znovu otevřeli, opravdová láska nikdy neumírá a umí odpustit a nakonec jsem po mnoha peripetiích zakotvila u toho pravého, tak doufám, že už více báseň nebudu potřebovat, proto se s vámi o ni podělím…


Elis
Odpusť mi prosím

Odpusť mi prosím,
jsem vinna tím, že jsem zhřešila,
tebe a naši lásku zradila.

Odpusť mi prosím,
na kolenou v kostele jsem klečela,
k Bohu i k tobě se modlila.

Odpusť mi prosím,
co se stalo, mne mrzí a velmi trápí,
mou tvář slzy skrápí.

Odpusť mi prosím,
jsem nešťastná a zbyly mi jen vrásky,
s ním už necítím doteky lásky.

Odpusť mi prosím,
on mne omámil, ale tebe nechci ztratit,
chci se do tvé náruče vrátit.

Odpusť mi prosím,
já nemohu za to, že jsem doposud
milovala dva muže, byl to osud.

Odpusť mi prosím,
jsem si jista, že jen tebe nade vše miluji,
všeho co se stalo, velmi lituji.


Jako doprovod k básní si poslechnětě písničku "Dej mi ruku"...

https://www.youtube.com/watch?v=xe8Sn5seYx0


Úchvatné Las Vegas - 2.část

21. července 2016 v 9:24 | Elis |  Články

https://www.youtube.com/watch?v=l46xNxjVevU

Elis
Úchvatné Las Vegas
2. část

Las Vegas pulzuje životem každý den, každou jeho minutu, ale nejrušnější a tajuplné je v noci, kdy se rozzáří do temné noci oslnivými světly a jen romantická místa pro milence zůstanou skrytá ve stínu před dotěrnými pohledy kolemjdoucích. Každý to zná jistě z filmů a chtěl by tam být, všechno to prožít a mně se ta možnost naskytla, jak jsem psala v předchozím článku s názvem "Báječné Las Vegas" a já stále nejsem rozhodnuta. Doba odletu se blíží a můj strach z létání má navrch nad touhou tam být, vše si tam prožít a kdyby nešlo o muže, na kterém mi moc záleží, dávno bych pozvání rázně odmítla, ale on o to tak stojí, že jsem smutná z toho, že ho velmi zklamu a tak tu chvíli oddaluji.
Hledám stále vhodný způsob, jak se z toho vymluvit, bez toho, aby se cítil dotčený, ale on mou fobii odmítá pochopit, sám s létáním problém nemá, cestuje tak často, že je to pro něj stejné jako pro mne nastoupit do tramvaje. Také dobře ví, že jsem už pár letů z nutných důvodů absolvovala, utlumena léky a s roztřesenými koleny, protože mne na nich většinou doprovázel, ale to se jednalo jen o krátké vzdálenosti, o pár hodin, ale let do Las Vegas trvá průměrně patnáct hodin. To je obrovský rozdíl, to bych se musela předávkovat léky a už vůbec mi nepomůže ani si logicky zdůvodnit, že létat je bezpečné a nemůže se mi nic stát, ale v tom to sama sobě nevěřím a neuklidní mne ani počet letadel, které se roztříštily o zem nebo se utopily v moři, i se svými cestujícími.
Instinkt mne varuje, že do toho plechového ptáka nemám strčit ani nos, prostě lidi do vzduchu nepatří a já dávám přednost cítit pod nohami pevnou zem, ale abych prokázala dobrou vůli, tak pokračuji v prohlížení všeho o Las Vegas. Dál předstírám, že mne ty nádherná videa nebo fotky nadchnou natolik, že možná překonám svůj strach z létání a budu se vší tou nádherou kochat na vlastní oči a po jeho boku si budu užívat vše, co to úchvatné město nabízí. Jsem za svou snahu chválena a tak se dál snažím, i když vím, že to nic nevyřeší, ale on je spokojený a já jsem už konečně vymyslela, co udělat, aby výlet do Las Vegas nevyšel, není to sice dokonalý plán, ale nic lepšího mne nenapadlo.

Zatím vám nabídnu další nádherné video s hudební a světelnou fontánou u hotelu Bellagio a krásné fotky nočního Las Vegas, stoji za to si je prohlédnout, je to opravdu úchvatné město a já proklínám svou fobii z létání….











Vášnivá noc

9. července 2016 v 19:20 | Elis |  Básně

Po dlouho době na mne přišlo básnické nutkání, byla jsem tuto noc tak "rozebraná", že spánek nepřicházel a tak jsem vyklouzla z postele, tiše po špičkách si šla pro noťas a stvořila během pár minut tuto báseň, je to rychlovka. Raději se vyjadřují prózou, ale ve chvílích štěstí, zvláštních událostí nebo někdy i neštěstí, mám ve vypjatých situacích potřebu skládat verše. Popisovala jsem to už na druhém blogu, kde je kromě jiného i báseň o smrti, i ta bohužel k životu patří, smutné a bolestné věci se nikomu nevyhýbají, naštěstí to není tento případ...


Elis
Vášnivá noc

Tvé modré oči v noci byly zasněné,
šeptal si mi slůvka krásné a mámivé.
Svou láskou si rozehnal můj splín,
jak vášnivě jsi plenil můj klín.

Tvým tělem jsem silně dotknuta,
ústa k sobě jsme měli semknuta.
A tvé horké dlaně mne k tobě vábí,
rád hladíváš mou kůži jak hedvábí.

S něhou kladu polibky po tvé tváři,
když únavou usínáš na polštáři.
I ve svých snech naši lásku opatruj,
já v srdci nosím jen obraz tvůj.


Báseň doplní krásná písnička Petra Koláře "Ještě že tě lásko mám"

https://www.youtube.com/watch?v=OPbcTXHVe2M




Báječné Las Vegas - 1. část

25. června 2016 v 5:54 | Elis |  Články

https://www.youtube.com/watch?v=zhHMUKn5dhQ

Elis
Báječné Las Vegas
1. část

Tento článek navazuje na uveřejnění tohoto krásného videa asi před měsícem na mém druhém blogu, jsem jim okouzlena a často si ho stále pouštím, je to nádhera a jak jsem si všimla, nejsem sama, kdo tu krásu namíchanou z hudby, vody a světel obdivuje. Video jsem viděla poprvé v době kdy jsem dostala pozvání strávit o prázdninách nějakou dobu v Las Vegas, video bylo pro mne velký lákadlem a sloužilo k mému přesvědčování, že taková nabídka se neodmítá.
Video na YouTube je již od roku 2010 a mělo v době, kdy jsem si ho pustila poprvé něco okolo 500 000 zhlédnutí a počet se téměř neměnil, ale po uveřejnění na mém blogu jeho obliba raketově vzrostla a stále narůstá v této chvíli má již 1 005 034 zhlédnutí. Vysvětluji si to tím, že někdo video uvedl ve větší známost umístněním na Facebooku atd. a tak se stále šíří, zhlédnutí přibývá, v tom to jsou sociální sítě nezastupitelné a video si takovou pozornost opravdu zaslouží, je velmi krásné a úchvatné.
Ale to jsem odbočila, nejde o video, ale o samotné, úžasné Las Vegas, kde se tato nezapomenutelná podívaná odehrává několikrát denně, ale podle mého názoru, je to nejkrásnější a nejvíce působivé za stmívání nebo v noci. Je to báječné město plné různých možností, zábavy, her a zázraků, které láká návštěvníky z celého světa a ročně je navštíví téměř tři miliony lidí. Ráda k nim budu patřit, ale bojím se létat, s obtížemi a pomocí léků zvládnu let na kratší vzdálenosti, (podrobněji to vysvětluji na druhém blogu v komentářích u videí), ale do Las Vegas let trvá příliš dlouho a navíc letadla stále padají, svět je neklidný, tak padat budou dál a já se mám ráda a nechtěla bych v takovém letadle zrovna být.
Jenže je velmi složité z jistých důvodů tuto nabídku odmítnout, ale riskovat život jen kvůli zábavě se mi nechce, klidně se spokojím s koukáním na videa, je to bezpečnější, ale bohužel můj protějšek hodlá na tom trvat. Je to pro něj zásadní, jsou v tom ještě i jiné, pro něj velmi důležité rodinné důvody, ale ty tady nechci vytahovat, stejně nevím, jak to dopadne, kdo koho umluví a přesvědčí. Jde o hodně a mám ještě dost času na rozhodnutí, ten čas využívám a snažím se v sobě utlumit všechny obavy a rozvíjet v sobě touhu, která překoná mou fobii a to úchvatné město spatřím na vlastní oči a tak se dál koukám na videa, prohlížím si fotky a o některé se s vámi podělím...









Hrátky s muži

20. června 2016 v 7:51 | Elis |  O mužích a ženách


Hrátky s muži
Elis

Podnět k napsání tohoto článku mi dala jedna známá, kterou právě opustil přítel a je tím zničená, neprožívá to poprvé a stále nechápe, proč se jí to děje, přece pro něj dělá vše, co mu na očích vidí a tak hledá chyby jen u něj. Stále nepochopila, že je na vinně ona sama, přílišnými projevy své lásky a stálou potřebou být s ním, muže vyloženě dusí, dělá tím vše proto, aby ho omrzela. Jeho pokusy se svobodněji nadechnout a vyjít si s kamarády na pivo trestá odpíráním sexu a tím se dopouští zásadních chyb a pro lásku i vztah je to zničující, přímo smrtící a většina mužů to dlouho neunese. Podle své povahy, okolností nebo podstaty vztahu mají muži jen dvě možnosti a to ženu opustit nebo si najít milenku, která bude chytřejší a muž u ní najde to, co postrádá, muži totiž potřebuji jistou dávku napětí a proto je tak silně přitahují "potvory".

Vzpomněla jsem si, jak mi před časem jeden úžasný muž položil překvapující otázku, ve smyslu, že by rád věděl, proč jsem dala přednost právě jemu před jiným mužem, čím mě zaujal a znělo to nejistě, jakoby nemohl uvěřit, že jsem právě kvůli němu svůj život změnila od základů. Tím mě utvrdil v tom, jak moje hry, které s ním hraji od začátku, skvěle fungují, protože on je tak nádherný a přitažlivý, že takové otázky a nejistotu by u něj nikdo nečekal. To se k němu prostě nehodí, ženy se kolem něj rojí a spíše bych se měla já obávat a vždy, když ho musím pustit samotného do světa a to je bohužel často, přes všechna svá opatření, stejně trnu strachem. Samotný a tím pádem bezbranný muž se vždy ocitne pod palbou půvabů mnoha žen a muži bohužel lehce podléhají, i když to vůbec neměli v úmyslu a chtějí být věrní, ale jsou tak naprogramovaní, od přírody nejsou monogamní.

S tím se musí počítat, proto se nikdy nevyptám, co muž dělal, když byl mimo můj dosah, to není vůbec důležité, pokud není chronický záletník a co oči nevidí, to srdce nebolí, záleží jen na jednom, a to kam se muž vrací, kde a s kým chce být. Své obavy před ním nikdy nedávám najevo, předstírám klid i lhostejnost a jsem v tom tak dobrá, že on mi to věří a já dělám vše proto, aby žárlil a nebyl si mnou nikdy jistý. Je to sice bezdůvodné, jsem mu věrná, ale to nehraje roli, jeho obavy jsou důležité a když je mimo domov, hrozně daleko na druhém konci světa, hraji mu promyšleně na nervy a nikdy mu nevolám. Jak zavolá on, nechávám telefon dlouho zvonit, na emaily odpovídám s velkým zpožděním, všelijak ho znepokojuji a prohlubuji mu vrásky na čele a jak se vrátí, velmi dlouho mi trvá, než otevřu dveře. Dokonce chvíli váhám, než mu skočím do náruče a dělám překvapenou, jako že jsem ho ještě nečekala, i když předtím jsem běhala od okna k oknu a vyhlížela, jestli se už vrací.

Tyhle hrátky se vždy vyplatí, jsou sice často stresující, ale nutné, pořád se musí něco dít, jistota a stereotyp jsou vždy dříve nebo později zabijákem lásky, citů i všech vztahů, vzrušení postupně nahradí nuda a potřeba i chuť na změnu a to nemíním dopustit. Raději zařídím, že má se mnou tolik starostí, že jistotu nikdy mít nemůže, tak žije v obavách, že i jeho jednou opustím, toho se děsí, pořád chce být ubezpečován, že se to nestane a neuvědomuje si, jak na tom opravdu je. Že by mohl mít na každém prstě deset ženských, dokonce by se o něj praly a mohl by si vybírat, je to vidět na každém jeho kroku a všímám si toho znepokojeně celou dobu, co se známe. Proto se musím snažit, ale dávám si velký pozor, nesmí se to nikdy přehnat a překročit jistou hranici, mohlo by to působit opačně. Chce to mít vyvinutý cit a přesný odhad na situace, nepřehlédnout žádnou změnu a včas zvolnit nebo vyměnit taktiku za úplně jinou, jak se říká ve válce a v lásce je vše povoleno, vždy je důležitý jen výsledek.

To jeho soužení mu vždy vynahradím a nedostatkem lásky a sexu rozhodně netrpí, já se miluji ráda a večer mě nikdy nebolí hlava, on je skvělý a jsme šťastní oba a to je rozhodující, vzájemné city se vždy utuží v posteli. Tak nám to krásně klape, pohoda a důvěra je sice důležitá, ale nic se nemá přehánět, soužití se musí pravidelně provětrat bouřkami, výměna názoru vyčistí ovzduší a usmiřování bývá nejkrásnější, hlavně nesmí zavládnout nuda. I v lásce platí to známé, důvěřuj a prověřuj a v mezích možností on mne hlídá na každém kroku a já zase jeho, ale vždy nenápadně, je to oboustranné a musí to být, vždy znepokojeně sleduji, jak na něj všechny ženy obdivně hledí. Hází na něj tak svůdné pohledy a vyzývavé úsměvy, až se mi v kapse otvírá pomyslný nůž a jsem připravena sokyně zneškodnit a pokud by některá na něj vztáhla svou nenechavou ruku, tak o ni "přijde", v takových situacích, vždy včas zasahuji.

"Škodnou" na lovu nepouštím na své území a snažím se mít dokonalý přehled, naštěstí on má plnou hlavu starostí z mužských pohledů upřených na mne, mužům se líbím a to se musí využít, pokud to uznám za vhodné a on odejde na toaletu, s muži kolem sebe koketuji, aby byli odvážnější. Tak to má se mou těžké a je tím hodně zaneprázdněný, ale o to více se snaží a účel světí prostředky, uklidňovat ho nehodlám, nejistota vztahu opravdu prospívá a tak na tom nechci nic měnit. Mohu své zkušenosti doporučit všem, co si chtějí udržet své muže, funguje to a je důležité to umět, konkurence mezi ženami je obrovská, svět je plný překrásných žen a každá z nich je nebezpečná past pro muže. Právoplatná "majitelka" nesmí být ničím zaskočena, musí znát ženské finty a nenechat sebou cloumat okolnostmi nebo zákonitě prohraje, proto je nutné myslet na prevenci, být předvídavá a vše, co se dá mít pod kontrolou a tím úklady cizích žen k neúspěchu předem odsoudit.

To je zhruba to nejdůležitější, co žena má zvládat, ale není to jediná věc, muž potřebuje i jistý servis a nemyslím tím jen sex, ale o tom napíši někdy příště, to bude námět na další článek...


Komentáře k videu

18. června 2016 v 22:31 | Elis |  Různé


Videa nejsou zveřejněna ve formě článku, kde je možnost přímo psát komentářů a tak můžete své názory a komentáře k videu atd., napsat zde...


Kam dál

"Nepřítel tě nezradí, s přítelem si nejsi nikdy jistý."