"Štěstí tvého života záleží na druhu tvých myšlenek."
Zdroj fotografií - publicdomainpictures.net - wallpapers - google

"Láska je smysl našeho života a jeho jediný cíl."

Omlouvám se za dlouhou nepřítomnost na blogu, měla jsem toho moc
a téměř celé léto jsem byla na cestách, a tak jsem nestíhala psát,
ale slibuji, že brzy se budu blogu opět plně věnovat...


Vítám vás na svém novém "modrém blogu".
Chci psát o životě, citech a lásce, vztazích, hudbě a kultůře,
radostech i starostech a jiných důležitých událostech...
Na tomto blogu je publikována báseň "Nesnáším loučení"


Můj první "červený blog", http://story-love-elis.blog.cz
bude dále obsahově v podobě, ve které získal mnoho
návštěvníků a všem za přízeň děkuji.
Na červeném blogu je publikována nová 27.část
oblíbeného příběhu "Letní Romance s Borisem"


"Nevadí mi žít v mužském světě, pokud v něm mohu být ženou."

NA TOMTO BLOGU JE NOVĚ ZVEŘEJNĚNO
Nesnáším loučení

"Kdo se bojí lásky, bojí se i života a je ze tří čtvrtin mrtví."

Odběr novinek
Přihlaste se vlevo k odběru novinek, budete upozorněni na nový článek.
Nezapomeňte po přihlášení, u sebe v poště odkliknout potvrzující email.
Vaše emailová adresa zůstane utajena, email jde cestou blogu.cz

"Chceš-li žít, zvykni si na mizerné počasí a nespravedlnost lidí."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Všechny komentáře oplácím.

"Smyslem života není zůstat stranou, ale být milován i nenáviděn."

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem
Autorské právo-zákon č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"V lásce a umění se nedá opisovat, každý se musí vyjádřit po svém."


Romantické video o lásce pro zamilované...
"Vyznanie lásky"
Videa nejsou zveřejněna ve formě článku a chybí možnost komentářů.
Komentáře, názory, vzkazy a dotazy pište zde Počet komentářů - 36

"Život je hra. Nezáleží na tom, jak je dlouhá, ale na tom, jak se hraje."


Srpen 2016

Láska po francouzku

21. srpna 2016 v 17:21 | Elis |  Láska po francouzku


Elis
Láska po francouzku - 1. část

Slastně se protáhnu na měkké posteli, jsem nahá a obrátím se na bok, vidím, že muž mého srdce stále spí, přejíždím obdivným pohledem jeho krásné, urostlé tělo, má to v genech, posilovny nenavštěvuje, ale i tak je nádherný, přestože je nyní znavený. Včera jsme to s popíjením přehnali, slavili jsme roční výročí našeho seznámení i to že poprvé jsem konečně přijela za ním, vypili jsme hodně vína a byl to výjimečný večer, o to vášnivěji jsme se na terase, na rudé, kožené pohovce milovali a vše začalo chtivým líbáním. Potom mne bleskově svlékl a jako muž se překonal, byla to úplná symfonie milování, snažím si vybavit znovu vše, co mi dal zažít, jak se mé tělo pod doteky jeho horkých dlaní nedočkavě rozechvělo, z každého laskání jeho prstů se v něm spouštělo vlnobití bouřlivých i slastných pocitů.
Silné prožitky stále narůstaly a z jeho polibků se mi dech tajil, vjemy i smysly byly vydrážděné a vybičované až k hranici snesitelnosti, ztrácela jsem nad sebou vládu ve chvílích, kdy jeho ústa se dotýkala mého klínu, rozkoší jsem hlasitě sténala. Rozbouřené city i prudké přílivy vášně se prodíraly mým tělem až na kůži, měla jsem pocit, že vše, co tak silně prožívám, ze mne jako gejzír tryská až k noční obloze nad námi, plné třpytících se hvězd, bylo to nádherné a nebylo už možné dál zadržet neutišitelnou vášeň. Rozrůstala se ve mně a ve chvíli kdy si mne láskyplně bral, zmocňovala se každé mé buňky, každého mého nervu a krev se ve mně vařila, vše vibrovalo a blažené sténání přetínaly naše výkřiky slasti, tělo bylo napnuté, nehty jsem zatínala do jeho kůže a drásala jeho ramena a záda.

Bylo to k nevydržení, stala jsem se zajatcem své touhy, málem jsem chvílemi ztrácela vědomí, vše ve mně spělo k jednomu bodu, v slastných záchvěvech jsem očekávala vyvrcholení, nejkrásnější pocit, co může žena jen s mužem prožít v jeho náruči. Pevně jsem stiskla víčka a hluboce prociťovala, jak se začínám vznášet vzhůru, byl to neskutečný, úchvatný prožitek a závratný pocit, že spolu vystoupáme až ke hvězdnému prachu a zaslechneme vyzvánění všech nebeských zvonů. Jejich zvuk vždy jen přerušil prudký vzdech a naše výkřiky, v té chvíli jsem se cítila více mrtvá než živá, na hranici mezi tím, vším udolaná a s hořícím tělem jsem naslouchala vzrušenému šumění krve, doznívajícím ozvěnám našeho sténání a poslední prudké výkřiky se ještě stále chvěly vzduchem.
Povolil paže a zemdleně na mne nalehl, jeho zrychlený dech mi vířil vlasy kolem ucha, pot z jeho zvlhlého čela mi kapal do tváře a chutnal slaně, ale můj Francouz je sladký i svůdný muž, skvělý a starostlivý milenec, vůbec nevím, kdy mne ve spánku přenesl do postele. Jen je velmi žárlivý, ale to k lásce patří, muž co nežárlí, opravdově nemiluje a různé důkazy lásky vždy od mužů vyžaduji, jen krásná slovíčka mi nestačí a on mi dá vždy to, co právě potřebuji, jako by četl mé myšlenky. Je prostě úžasný a s láskou se na něj zadívám, jeho voňavá kůže je hladká jako samet a leskne se ve slunečních paprscích, pronikajících oknem do pokoje, slunce je již vysoko, už dlouho jsme mohli být na pláži a užívat si mořské vlny a hrátky v nich, které mi včera sliboval a tak barvitě popisoval.

Toužím být raději na pláži, než v letním domě jeho rodičů, mám stále obavy, že sem přijedou, i když mi Julien tvrdí, že už dlouho svůj letní dům nevyužívají, tak snad to tak i bude, ještě se nechci s nimi setkat, na to se vůbec necítím. Nakloním se k němu, "Miláčku, probuď se!, zašeptám do jeho ucha, pootevře oči a vypadá velmi sexy, je tak nádherný, až se mi sevře srdce, "Juliene vstávej, chci jít ven.", snažím se ho jemně zcela probudit. Ale nespokojeně jen něco zamručí, pořádné odpovědi se nedočkám a obrátí se ke mně zády, chce dál spát, no jak chceš, pomyslím si dotčeně, můžu se zatím venku porozhlédnout sama. Sklouznu z postele a navléknu na sebe světle zelenkavé a lehoučké šaty, mají kratičkou sukýnku s rozparky, hodí se na pláž, živůtek jsou jen dva pruhy látky, které se snaží skrýt má ňadra a pevně je zavážu vzadu za krkem, pod dlouhými vlasy a potichu vyjdu z pokoje.
V hale se podívám do zrcadla, spala jsem asi celou noc na zádech, to bude tím vypitým alkoholem, jinak sebou ve spánku dost házím, ale dnes je mé líčení očí a tváře je netknuté, jen si prsty prohrábnu vlasy a mohu jít okamžitě ven a tiše otočím klíčem v zámku. Rozevřu dveře dokořán a seběhnu dolů a zůstanu stát na posledním schodě, slunce pálí a rozhlížím se zvědavě kolem, neznám okolí, neznám sousedy a nikoho ani nevidím, všechno působí opuštěně, ale okna jsou otevřená, na terasách vidím lehátka i slunečníky, dokonce někde tiše hraje hudba, tak kde tedy všichni jsou. Že by na pláži u moře, podívám se směrem k útesu a namířím si to k němu přímo mezi domy a zídkami od zahrad, jak se blížím, zahlédnu, že kraj útesu je obehnán zábradlím, asi metr od jeho kraje a není vidět přímo pod sráz, nemohu si pláž pořádně prohlédnout.

Ale ten cípek pláže co zahlédnu, mi stačí k poznání, že je tam žlutý jemný písek a jsou tam i lidé a mám nutkání přelézt zábradlí a spatřit pláž v celé kráse, ale zabrání mi v tom strach z výšek a může to být nebezpečné, kvůli něčemu tady to zábradlí jistě bude a zkusím jít dále. Cestička kolem útesu vede s kopce a mám štěstí, zábradlí končí, útes je tady mnohem nižší a zvědavost je silnější než obavy, nakloním se, opatrně se rozhlížím a pozoruji, jak moře omývá okraj pláže, pění a tříští se o několik velkých shluků balvanů i ostrých výčnělků skal, čouhajících z moře. Najednou zahlédnu něco krásného a romantického, po písku v místech kam ještě dosahují vlny, kluše nádherný bílý kůň, jeho dlouhá hříva vlaje, i muž sedící na něm má polodlouhé vlasy a je do pasu nahý, při každém nadskočení se mu rozvíří vlasy kolem hlavy.
Zůstávají za nimi kulaté stopy kopyt v mokrém písku, ale dlouho nepřežijí, jazyky vln je okamžitě smažou a po chvílí pláž vypadá netknutě, jako by kůň s jezdcem tady nikdy nebyl, snad to byla jen vidina z jiného světa a rozhodnu se o tom přesvědčit, na vlastní oči. Musím se dostat dolů na pláž, jen nevím jak, rozhlížím se po útesu a spatřím divnou konstrukci, spěchám k ní, pevně se přidržím a nahlédnu dolů, ke skále je připevněno kovové kulaté schodiště, z hloubky se mi zatočí hlava. Ale je to jediná možnost, jak se dostat na pláž, plna obav s povzdechem vstoupím na první schod a objímám pevně kovový sloup vedoucí středem schodů, pomalu sestupuji dolů, trvá mi to dost dlouho, jakoby schodiště bylo nekonečné.

V poslední třetině zůstanu stát, rozhlédnu se kolem, je tady dost lidí, jsou různě ve skupinkách a s překvapením zjistím, že všichni jsou nazí, je to nudistická pláž a já s tím nemám problém, ale Julien by mne asi zabil, kdyby mne tady našel svlečenou, mezi tolika muži. Budu muset jít jinam, s tímto rozhodnutím sestupuji rychle dolů a oddychnu si, když se mé nohy zaboří do teplého písku a rychle si zuji střevíčky, ale můj sestup po schodech vzbudil pozornost několika mužů, spíše ještě kluků, rozvalují se na osuškách a nestoudně na obdiv vystavují svůj klín. Viděla jsem dost nahých mužů, ale teď cítím, že se červenám, tohle je něco jiného než nahota při milování, snažím se nedívat a rychle odejdu co nejdále a zamířím přímo k moři, vane od něj čerstvý chladivý vánek a pohrává si s mými vlasy.
Najdu si na rozhraní moře a pláže mezi všemi kameny jeden hladký balvan, posadím se, nohy si nechám omývat šplouchavými vlnkami a zadívám se do dálky, dovolím myšlenkám volně proplouvat mou myslí a přemýšlím, jestli jsem neudělala chybu, že jsem jen tak odešla z domu. Náhle zaslechnu zvláštní jemné cinkání, podívám se tím směrem, jezdec na bíleném koni se vrací, domnívám se, že to cinkaní asi způsobují kovové části postroje a rychle otočím hlavu zpět k moři. Nechci na muže zírat, ale on se u mne zastaví a pozdraví, "Dobrý den, mořská vílo!", řekne příjemným hlasem, odpovím na pozdrav a zeptám se, "Jak jste mne to oslovil?". Chci se ujistit, že jsem dobře rozuměla, ještě si v této řeči nejsem vším jista, "Nazval jsem vás mořskou vílou!", usměje se, "Úplně jste mne okouzlila, sedíte na kamenech, nohy vám líbá moře a ve větru vám jako závoj vlají vlasy, tím vším mi ji připomínáte!", vysvětluje s dalším krásným úsměvem na rtech.

Nevím, co na to odpovědět, tak jen přikývnu, že to beru na vědomí a otočím od něj hlavu, vrátím se k pozorování moře, ale muž se tím nenechá odradit, "Neznám vás, jste tady nová, že?", vyzvídá a to mi není příjemné. Jen znovu přikývnu a pátravě se na něj zadívám, má modré oči a platinově světlé vlasy, možná jsou do tohoto odstínu vyšisované sluncem, jeho kůže je bronzově opálená, tráví na pláži hodně času. "Ano, jsem tady nová.", potvrdím jeho domněnku, "Myslel jsem si to, když jste se nesvlékla, ale tady je nudistická pláž!", upozorní mne, "Ale já jsem od těch lidí daleko a nedívám se na ně!", bráním se. Mám divný pocit, že mne bude nutit se svléknout, "To sice jste, ale nudistická pláž sahá až tam, k tomu shluku kamenů!", rychle se podívám znepokojeně směrem, který naznačuje prstem, je to daleko, pomyslím si mrzutě.
Sklouznu z balvanu a postavím se mu čelem, "A kdo jste vy, správce pláže?", zeptám se ironicky, "Ne jsem majitel, ta pláž mi patří, ale nechávám ji otevřenou i pro veřejnost, pod jednou podmínkou, každý musí být nahý, i vy se musíte svléknout!", usměje se. Chápavě přikývnu, nic jiného jsem od něj nečekala, ale co teď, možná ho umluvím, nechci se vzdálit od schodiště, musím se vrátit domů, než se Julien probudí, ale muž seskočí z koně dříve, než si stihnu promyslet, jak ho přesvědčit, aby mi dal výjimku. Drží v ruce uzdu a prudce ke mně přistoupí, polekám se a couvnu dozadu, je úplně nahý, nemá plavky, jezdí nahatý i na koni a pohledu na jeho intimní partije se nevyhnu, oči si nedají poručit, je tam pečlivě vyholený a pěkně vyvinutý, podle toho jak se tváří, je si toho dobře vědom, Bože, kam jsem se to dostala, pomyslím si.

❤❤❤



Haló lásko

13. srpna 2016 v 20:28 | Elis |  O mužích a ženách


Stále bojuji s nedostatkem času a navíc jsem přišla o invenci, opustila mne múza a vůbec mne nenapadá, o čem bych měla psát. Mám výčitky, že jsem na tomto blogu už dlouho nic nepublikovala a tak z nouze přidám zase něco ze života, co jistě znáte ze své vlastní zkušenosti. Milý je od vás daleko a jediným spojením mezi vámi je telefon a lásku je nutné za všech okolností stále utužovat, připomínat se a ověřovat si, že ten druhý na vás pořád myslí. Protože jak se říká, sejde z očí, sejde z mysli a podle mne by to vždy měl dělat muž a pořádně se snažit, proto nikdy nevolám jako první a než zvednu telefon, dávám si na čas, trocha nejistoty muži neuškodí, právě naopak a tento rozhovor proběhl před pár týdny...

Elis
Haló lásko

"Haló lásko, proč ti tak dlouho trvá, než zvedneš telefon, kde jsi byla!!!
Tady a kde jinde bych měla být, to mne zase podezíráš!
To přímo ne, ale je to divné, dobře víš, že vždy volám přibližně ve stejnou dobu, ty na mne vůbec nemyslíš?
A co naznačuješ tím, že je to divné, nerozumím ti, ale myslím na tebe stále!
Jak to mám poznat, když si ani nevzpomeneš, v kolik hodin budu volat!!!
Co po mne vlastně chceš, to mám sedět u telefonu, abych ho mohla okamžitě zvednout?!
No to ne, ale můžeš se zdržovat poblíž a být trochu rychlejší, jinak se polekám a napadne mne, že nejsi zase doma!
Jaké zase, to se stalo jen párkrát a bylo to z pracovních důvodů. To jsem nemohla odmítnout a nezačínej s tím, už mne nebaví to dokola poslouchat!
Tak se nezlob, dělám si starosti a moc se mi po tobě stýská, chtěl bych být s tebou a hádej, co bych právě dělal, být u tebe.
Nevím, asi to co děláš obvykle. Ale nebudu hádat, raději mi to vyprávěj.
Objímal bych tě a vychutnával si tvá ústa, líbal tě a zakusoval se lehoučce do tvého krku a jazykem přejížděl po tvé kůži a tvé ouško nasál mezi rty, líbilo by se ti to?
Bylo by to příjemné, a co bys dělal dál?!
Vysvlékl tě ze župánku a rukou ti zajel do klína, abych věděl, jak moc mne chceš a odnesl tě na postel, položil na záda a pomaloučku ti stáhl kalhotky a serval bych z tebe podprsenku, nesnáším rozepínání těch pitomých háčků.
Ale to bys mi ji zničil!
To nevadí, koupím ti novou a nepřerušuj mne.
Dobře miláčku, nebudu a poslouchám.
Představuj si, že klekl bych si nad tebe a nepřestával tě líbat, jazykem přejížděl po tvých rtech až by pronikl do tvých úst a sál bych tvůj jazyk a potom pomaloučku se po hrdle ústy blížil k tvým ňadrům, svíral bych je v dlaních a špičkou jazyka obkroužil bradavky a nasál je do úst a lehoučce je skousnul…
Proč ses odmlčel, rychle pokračuj!!!
Nevím, jestli mám, nechci tě příliš vzrušit, když nejsem s tebou, aby si zítra nepodlehla, některému z těch nadrženým chlapů, co máš kolem sebe.
To se nemusíš obávat, víš přece, že miluji jen tebe, tak mne nenapínej a povídej!
A co chceš ještě slyšet?
Všechno do nejmenších podrobností!
Ještě zvážím, kolik ti toho povím, zatím poslouchej! Zlíbám tvá ňadra a údolíčkem mezi nimi se prolíbám na tvé bříško a ústy skončím v tvém klínu, moc mi chutnáš lásko moje a to je pro dnešní večer všechno, to ti musí stačit.
Nééé, pokračuj!!!
Už opravdu ne! Slova jsou na nic, zítra už budeme spolu, všechno ti dám prožít. Ne aby si na sebe sahala, to mohu jen já, to dělají ženské, co nemají chlapa, ale ty máš mne! Budu už končit, dobrou noc lásko, brzy se uvidíme, moc se těším.
Dobrou noc miláčku, zítra tě budu čekat."

"Nepřítel tě nezradí, s přítelem si nejsi nikdy jistý."