"Štěstí tvého života záleží na druhu tvých myšlenek."
Zdroj fotografií - publicdomainpictures.net - wallpapers
elisblog@seznam.cz
"Láska je smysl našeho života a jeho jediný cíl."

Vítám vás na svém "Modrém blogu".
Budud psát o životě, citech a lásce, vztazích, hudbě a kultůře,
radostech i starostech a jiných důležitých událostech...


Na mém "Červeném blogu",http://story-love-elis.blog.cz
je publikována 28.část oblíbeného příběhu
"Letní Romance s Borisem"


"Nevadí mi žít v mužském světě, pokud v něm mohu být ženou."


"Život je hra. Nezáleží na tom, jak je dlouhá, ale na tom, jak se hraje."

NA TOMTO BLOGU JE ZVEŘEJNĚNA BÁSEŇ
Nesnáším loučení

"Kdo se bojí lásky, bojí se i života a je ze tří čtvrtin mrtví."

Odběr novinek
Přihlaste se vlevo k odběru novinek, budete upozorněni na nový článek.
Nezapomeňte po přihlášení, u sebe v poště odkliknout potvrzující email.
Vaše emailová adresa zůstane utajena, email jde cestou blogu.cz

"Chceš-li žít, zvykni si na mizerné počasí a nespravedlnost lidí."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Všechny komentáře oplácím.

"Smyslem života není zůstat stranou, ale být milován i nenáviděn."

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem
Autorské právo-zákon č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"V lásce a umění se nedá opisovat, každý se musí vyjádřit po svém."





Září 2016

Setkání v čase

5. září 2016 v 19:33 | Elis |  Básně

Nic nového nestíhám psát, musím dokončit pro červený blog další díl "Letní romance s Borisem" a mám spoustu jiných soukromých i pracovních záležitostí, kterým musím věnovat čas, proto jsem sáhla do šuplíčku mezi dříve napsaná dílka a vytáhla jednu báseň...

O šikaně

Všichni jistě víme, jak to chodí na škole a jak to někdy bývá pro někoho kruté, kdo správně mezi ostatní nezapadne a nikdo z nás proti tomu nezasáhne a možná si pomyslíme, že ten nehezký kluk za to nestojí, abychom si kvůli němu nadělali problémy. Tak jen přihlížíme a předstíráme, že se nic neděje, že je to legrace a snažíme si nepřipustit, že se děje něco velmi zlého a jsme toho součásti, i když naše ruka násilí se nedopustila, stejně jsme vinni. V tom věku si neuvědomujeme, jak každý člověk je svým způsobem jedinečný, i když nesplňuje naše představy účesem nebo oblečením a má jiné zájmy, měli bychom začít uvažovat, že právě tím, že je jiný, není tuctový nebo podbízivý, tak je výjimečný a jedinečný a jednou může ohromit celý svět.

Jen tak pro potvrzení mých slov připomenu geniálního zpěváka a šoumena, muže s nejkrásnějším hlasem na světě, všemi obdivovaného, slavného a nesmrtelného Freddieho Mercury, který v dětství a ve škole čelil tvrdé šikaně a všichni se mu posmívali. Jeho spolužáci na něj vzpomínají jako na tichého samotáře, který se stále držel bokem a všechni spolužáci zažili ohromný šok, když se stal slavnou a velkou světovou hvězdou. Nechápali jak je to možné, protože prý tam byli jiní a lepší kluci, mnohem zábavnější, tak promluvili bývalí Freddieho spolužáci, už dospělí muži, kteří stále nic nepochopili.

Stala se mi podivná příhoda, po letech jsem se náhodně potkala s bývalým spolužákem, neviděli jsme se od maturity a v první chvíli jsem nevěděla, kdo se to ke mně hlásí, až pozorný pohled do jeho oči, ve mně probudil poznání. Byl to kluk, co mezi nás nikdy nezapadl a stával se terčem šikany a bohužel i hodně holek se do toho zapojilo, tenkrát netušili, co z něj vyroste za krasavce a bude mít tak úspěšnou firmu. Ale minulost se nedá změnit a nejde zapomenout a to co zažil, bylo pro něj neúnosné, zůstala v něm bolavá rána, která se stále nezhojila a tenkrát ještě nehodlal nikomu odpustit. A já to chápala, ale později jsme se sblížili, vzal mne na milost, snažil se na to zlé zapomenout, ale to první setkání s ním mi na dlouho zůstalo ležet v hlavě, udělal na mne vším velký dojem a tak jsem ten zážitek zveršovala a snad se vám to bude líbit...


Elis
Setkání v čase

Málem ho nepoznávám, neviděla jsme ho dlouhé roky,
z jeho změny jsem bez dechu a nevěřím svým očím,
už není tím bázlivým chlapcem chodícím tichými kroky,
vůbec nechápu tu záhadnou proměnu a zaraženě mlčím.

Býval to smutný, nesmělý a podivný kluk z naší třídy,
zdál se nám všem moc ošklivý a holky se mu smály,
kluci ho mlátili a vždy s chutí ho hnali nahoru na schody
a on se nikdy nebránil, jen jeho oči v záplavě slz tály.

Nyní je tak nádherným mužem, že mi srdce v těle buší,
před jeho vábivou mužností se mi nedostalo včas varování
a svým nečekaným kouzlem zcela očaroval i mou duši,
jen mne trápí velké obavy, že už nebude pro mne k mání.

Marně přemýšlím, kde a jak získal svou čarovnou krásu,
zatoužím ho pro sebe mít a očekávám pozvání na kávu,
mírně se usmívá a šedomodré oči má plné zářivého jasu,
ale jen mlčí, tak z nouze navrhnu posadit se na trávu.

V pohodlí a s nostalgií zavzpomínáme na staré dobré časy,
to odmítne a prudce hlavou vrtí a jen na místě dál stojí,
přesto připomenu dobu, kdy nosíval rozcuchané vlasy,
slyší to nerad, vzpomínka ho zranila a řasy se mu chvějí.

A mne drtí podivný pocit, že něco významného očekává,
možná chce slyšet mou omluvu, ale já mu nikdy neublížila,
vyslovím to nahlas, ale nesouhlasně a velmi smutně se dívá
a naléhavě se mne zeptá, proč nikdy jsem ho nebránila.

Neznám odpověď a on po chvilce prohodí, že už musí jít,
pohladí mou tvář dlaní a zašeptá, že jsem ještě svůdnější,
mlčím, jsem z toho v úžasu a vím, že v noci budu o něm snít,
sleduji, jak odchází, z kluků co znám, je nyní on ten nejkrásnější.


Poslechnětě si nádhernou písničku od Freddieho Mercury
s názvem "Friends Will Be Friends"...


"Nepřítel tě nezradí, s přítelem si nejsi nikdy jistý."